kdy zájm. přísl. a sp. I. zájm. přísl. 1. táz. (expr. kdyže) (v otázkách přímých i nepřímých) ptáme se jím na dobu, v níž někdo n. něco je, v níž se koná něj. děj; v které době, v které chvíli: kdy přišel?; nevím, kdy se vrátím 2. vzt. vztahuje se k předcházejícímu jménu n. k předcházející větě a má význ. časového určení; v té době, o kt. je n. byla řeč; když: oznámili mu to v době, kdy byl na dovolené; doběhl do cíle v téže chvíli, kdy jeho soupeř; ust. spoj. mít kdy mít volnou chvíli, čas; na to nemám kdy; nemám kdy se bavit; včera na to nebylo kdy 3. neurč. kdykoli, někdy, jednou: nenadál jsem se, že tam kdy pojedu; byl to nejsilnější dojem, který jsem kdy zažil; bylo to horší než kdy dříve 4. expr. zvl. ve zvoláních jak dlouho, dávno, velmi dávno: kdy už jsem tě neviděl!; už je to kdy II. sp. podřadicí zast. když: to kdy panna zpívala, za ruku ho ujala (Čel.)