koření, s. 1. rozmanité části rostlin obsahující silice a přidávané do pokrmů pro chuť a vůni n. pro povzbuzení trávení (např. pepř, skořice, zázvor, bobkový list): kuchyňské k.; dát do omáčky k.; přen. smích je k-m života; potrav. nové k. sušené nezralé plody pimentovníku pravého; polévkové k. tekutá přísada do polévky 2. rozmanité části léčivých bylin (zprav. sušených); odvar z nich připravený; léčivé byliny vůbec: v pytlíčkách viselo rozličné k., lípový květ, bezový květ, rmen a podobné (Něm.); – hořké k.; – sbírat k.; proti smrti není k. (Ner.); v lid. názvech někt. léčivých bylin: božcové k. (Něm.) mařinka vonná; hromové k. (Hol.) chřest; černé k. čemeřice černá 3. zast. a nář. kořání: (po cestě) se lépe kráčelo nežli přes k. a přes pahýly (Jir.); expr. zdrob. kořeníčko, -a s. (6. mn. -ách)