kolega, -y m. (6. mn. -zích) (kolegyně, ž., 2. mn. -yň, -yní) (z lat.) dnes řidč. vzájemné označení příslušníků téhož povolání n. zaměstnání: k-ové v úřadě, v obchodě; k. z dob studií; k. Novák; pane k-o!; expr. zdrob. kolegáček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích) (*kolegyňka, -y ž.)