kolik (†koliko, Jg., Čel., Šaf.) číselné zájm. (v 1. a 4. j. kolik, v ostatních pádech kolika) 1. táz. uvozuje otázku (přímou i nepřímou) po počtu n. množství: k. je hodin?; k. je ti let? jak jsi stár; do k-a vagónů se nakládalo?; od k-a začíná představení?; do k-a to trvá?; ptal se, k. kilometrů je do města; každý ví, k. úsilí stavbě věnoval; věděl, k. uhodilo na čem je 2. zprav. souvztažně kolik-tolik uvádí větu vztažnou vyjadřující počet, množství, které je ve vztahu k obsahu věty řídící: k. hlav, tolik smyslů (pořek.); k. mlynářů, tolik měr (pořek.) 3. v platnosti částice uvozuje větu zvolací: k. škody jsi mi natropil!; z k-a již prsou hlas ten hřímal! (Slád.) 4. v platnosti čísl. neurč. (též †kolikos, Čel., Wint., †kolikosi, Tomek, †koliks, Wint., nář. koliksi, Herb.) ob. vyjadřuje neurčitý počet; několik, mnoho: byl nemocí o k. měsíců zdržen