komedie [-dy-], -e ž. (z řec.) 1. veselá divadelní hra (op. tragédie): řecká k.; k. Moliérovy; situační k. †2. divadelní hra vůbec, divadlo: hrát divadlo čili k-i (Staš.) 3. produkce kočovných artistů: provozovat k. na provaze 4. hanl. nevážné, nedůstojné, směšné n. strojené, falešné n. afektované jednání: to bude k., až jej překvapím žert, švanda, fraška; nebyla to láska, nýbrž pouhá k. lež, faleš, přetvářka; brát s někým k-i falešně, neupřímně jednat; to je nějakých k-í! Okolků; nepotrpí si na obřadnosti a všelijaké ty k. přemrštěnosti; jaképak k. s přípravami zbytečné, přehnané starosti; expr. je po k-i! konec, hotovo; komedijní příd.: k. nápad, talent, situace, tradice; přísl. *komedijně: k. vděčná scéna; podst. *komedijnost, -i ž.: k., rys operetní formy (Kultura)