kompromis, -u m. (6. j. -u, -e) (z lat.) dohoda dosažená vzájemnými ústupky: udělat, uzavřít, nabídnout, hledat k.; přistoupit na k.; uchýlit se ke k-u; být ochoten ke k-u; dosáhnout k-u; ve věci pravdy není k-u (Lang.); jít cestou revoluce, ne cestou třídního k-u; expr. zdrob. *kompromisek, -sku m. (Dyk); kompromisní příd.: k. dohoda se vzájemnými ústupky; k. politické strany ochotné k ústupkům, bezzásadové; přísl. kompromisně: postupovat, jednat k.; podst. kompromisnost, -i ž. ochota, náklonnost ke kompromisům: politická k. kompromisnictví