končiti ned. (3. mn. -í) (co) činit konec; zakončovat, ukončovat: k. práci, úkol, studie; k. vypravování; tím končím; končiti (se) ned. dospívat ke konci; ukončovat se, zakončovat se: manifestace, představení (se) končí; tyč končí hrotem; úvaha (se) končí; prázdniny se končí; ○ předp. do-, do- se, s-, s- se, u-, u- se, za-, za- se; nás. končívati, končívati (se) (o) bez předp.