konkrétní (†konkrétný) příd. (z lat.) 1. smysly vnímatelný, vztahující se ke skutečnostem smysly vnímatelným; určitý, výrazný (op. abstraktní): k. plán, požadavek, úkol, návrh, opatření; nemám na mysli nic k-ho; v k-m případě daném; jaz. podstatné jméno k. pojmenovávající bytosti a věci, konkrétum 2. skutečný: nový typ vozu, k. výsledek naší snahy; přísl. konkrétně: k. vytyčit úkoly; vyslovit se k.; podst. konkrétnost, -i ž.