kouřiti (se) ned. (3. mn. -í, rozk. kuř) 1. kouřiti, *kouřiti se vydávat kouř; dýmat, čadit, čoudit: komíny šachet kouří; zanesená kamna kouří; lampa kouřila; kouřící se puška (Jir.) 2. vydávat páru, mlhu: horká, kouřící (se) polévka; lesy po dešti (se) kouří 3. neos. kouří se (odkud) vychází kouř, pára, mlha: kouří se z kamen, z komína; kouří se z prádelny; kouří se z lesů stoupá pára; utíkal, až se z něho kouřilo tak, že se silně zpotil; kleje, lže, až se mu od úst kouří (čast. práší) velmi silně; pracuje, až se mu od rukou kouří rychle, pilně; kouřiti ned. 1. (co; ~) (zprav. ze záliby, z návyku, z vášně) vdechovat sáním kouř z doutnajícího tabáku n. z jeho náhražky; být kuřákem: k. cigarety, doutníky; k. dýmku, z dýmky; kouříte?; naučit se k.; kluci kouřili bramborovou nať †2. (koho, co) vykuřovat, nakuřovat, okuřovat: k. byt jalovcem (Štěp.); k. oltář kadidlem †3. (komu) podkuřovat, pochlebovat: k. bohyni té z kaditelnic (Čel.) ○ předp. do-, do- se, na-, na- se, o-, od-, po- (si), pod-, pro-, pře-, pře- se, roz-, roz- se, u- se, vy-, za-, za- si, nás. kouřívati (se), kouřívati (o) bez předp.