*bělokrký

příd.: b-á koza

cukrkandl

, -u m. (†cukrkanda, -y ž., Wint.) (z něm.) ob. kandysový cukr, kandys: sladit c-em; přen. je (sladk…

*cukrkandlář

, -e m. výrobce cukrkandlu: benátští c-i (Ner.)

*krátkokrký

příd.: k. soused (Rais)

krk

citosl. označuje zvuk při říhání, též zvuk vydávaný krkavci

krk

I, -u m. (6. mn. -cích) 1. část těla spojující hlavu s trupem: silný, tlustý, krátký, dlouhý, hubený…

*krkáč

, -e m. expr. lakomec, chamtivec, krkoun (Herrm., Šlej.)

krkat

ned. 1. ob. říhat: k. po jídle *2. krákat: havrani krkají (V. Mrš.) ○ předp. po- si, za-; → nás. krk…

*krkatěti

ned. (3. mn. -ějí) stávat se krkatým: cibule krkatějí nezakládají cibulku, protahují se natí

krkatý

příd. 1. řidč. mající velký, silný krk: k. velbloud; k-á cibule vyrostlá do výšky, s malou cibulkou

krkavče

, -te s. krkavčí mládě

krkavčí

příd. 1. vlastní krkavcům: k. krákání; k. hnízdo; k. hlas připomínající hlas krkavce 2. expr. necite…

*krkavčice

, -e ž. samice krkavce (Třeb.)

krkavec

, -vce m. 1. velký černý pták příbuzný havranu, s mohutným zobákem, živící se mršinami; zool. k. vel…

krkavice

, -e ž. anat. největší krční tepna

krkavicový

příd. anat. ke krkavice: k-é tělísko; k-á tepna krkavice

*krkavý

příd. ke krkat, krákavý: hejno k-ch havranů (Tyl); → přísl. *krkavě: podychujeme k. (Ner.); – žáby k…

krknout

dok. (min. -kl, -knul, -kla, podst. -knutí) ob. ke krkat 1 ○ předp. za-, nakrknout se

*krkolam

, -u m. (6. j. -u) krkolomná věc: přen. kresby působí jako k-y (Šal.)

krkolomný

příd. pro něj. obtížnost životu nebezpečný: k. skok, sjezd; k-á horská stezka; k-á akrobacie; k-á od…

Krkonoše

, -noš (zast. -šů) m. pomn. (3. -ům, -ím, 7. -emi, -i) horstvo na severovýchodních hranicích Čech; k…

krkoška

, -y ž. nář. 1. krk: chopit někoho za k-u (Něm.); šlo by o k-u (Rón) 2. suk, sukovité dřevo, tenká v…

krkoun

, -a m. ob. expr. lakomý, nenasytný člověk; lakomec, nenasyta, chamtivec, hamižník: špinavý k.

krkounský

příd. ob. expr. ke krkoun: k-á povaha

krkounství

, -í s. ob. expr. lakota, nenasytnost, chamtivost, hamižnost: necitelné k.

krkovice

, -e, zprav. zdrob. krkovička, -y (2. mn. -ček) ž. masitá část krku a přední část hřbetu jatečných z…

*křivokrký

příd.: k. tkadlec (Bran.)

nakrkat se

dok. zhrub. (čeho) nasytit se, nažrat se (zhrub.): tady máš za ten půllitr. Nakrkej se (Maj.)

nakrknout

dok. (min. -kl, -knul, -kla, trp. -knut) zhrub. (koho, 4. p.) dopálit; — nakrknout se dok. zhrub. do…

Podkrkonoší

, -í s. kraj v podhůří Krkonoš: Hořice v P.; podkrkonošský příd.: p-šští tkalci

škrk

citosl. nář. 1. označuje náhlé škubnutí, trhnutí, roztržení, hrc: "škrk" — Honza utrhl Mikulášovi pů…

škrkačka

, -y ž. nář. hanl. hudba (A. Mrš.)

škrkat

ned. obl. mor. škrtat 3, 5: škrkání lžičky; – hanl. hůlkou škrkal (švec) po houslích (A. Mrš.)

škrkavčí

příd. vlastní škrkavkám, ze škrkavky pocházející: š. vajíčka

škrkavka

, -y ž. (2. mn. -vek) 1. hlíst cizopasící v útrobách savců; zool. rod Ascaris, Parascaris aj.: š. dě…

škrknout

dok. obl. mor. k škrkat, škrtnout 1: to (chyba v účtech) se škrkne (A. Mrš.); – tak rád si škrknul (…

štíhlokrký

příd. řidč.: š-á labuť (Hol.)

tlustokrký

příd. řidč.: t. fabrikant (Mař.)

zakrkat

dok. 1. ob. několikrát krknout; zaříhat: nijak se neupejpá z. *2. zakrákat I 1: krkavec zakrká (Klic…

zakrknout

dok. (min. -kl, -knul, -kla, podst. -knutí) ob. (krátce, náhle) krknout, zaříhnout: jak mluvil, zakr…

zkrkavčeti

dok. (3. mn. -ejí) řidč. stát se krkavcem: zaklela syny, aby zkrkavčeli (Goll); – expr. rodiče zkrka…

zkrkavčiti se

(*zkrkavčiti) dok. (3. mn. -í) řidč. zkrkavčet: i bodejž jste se všichni zkrkavčili! (Něm.); abyste …

zlomkrky

, zlomgrgy, -ů m. mn. nář. jen ve spoj. o z., na z. o překot, překotně, horempádem: hnal se o z-krky…