kromě, řidč. krom předl. s 2. p. ve spoj. se jménem vyjadřuje 1. vyjímání, vyloučení někoho, něčeho; mimo II 4, vyjma I: byli tam všichni k. mne; nepotkal nikoho k. hajného potkal jen hajného: k. mlhy jsme neviděli nic; expr. krom té drahé duše bez urážky lidské důstojnosti 2. souběžnost existence dvou n. více osob, věcí, jevů; mimo II 5, vedle II 4: k. rybníkářství podporoval Karel IV. vinařství; je nadaný a k. toho i velmi pilný nadto †3. neshodu s tím, co se předpokládalo, nepůsobení na průběh n. uskutečňování děje, mimo II 3, proti 6: k. nadání přijel; zůstal kromě obyčeje doma (Jir.): kromě svého obyčeje (Jir.) 4. zast. a nář. vyjímání, vyloučení něj. oblasti n. něj. místa ze zasažení dějem, mimo II 2, vně II, stranou II: bojovati kromě vlasti své (Pal.) stodoly stávají krom dědiny (Herb.) 5. v platnosti přísl. (často s předl. spojením) ob. vyjímajíc I: k. v pondělí jsme vždy doma; nemluvil s nikým, k. s tebou: leží celý den sám, kromě když přijde doktor Held (Jir.); kromě na koupi nevylezla z domu (Olb.) 6. v platnosti přísl. (často s předl. spojením) souběžnost dvou n. více časových n. místních určení děje: vedle II 4: k. v pondělí ordinuje ještě ve čtvrtek; k. na nádraží scházeli se také v kavárně