léto, -a s. (6. j. -ě, ale též po létu, mn. 1., 4. léta, 2. let, dále le- i lé-) 1. roční období mezi jarem a podzimem, část kalendářního roku od 21. června do 22. září: v létě jsou žně; přijde čas, kdy se zeptá zima, cos dělal v létě; ust. spoj. v zimě v létě stále; babí l. pavučinová vlákna poletující vzduchem koncem léta, přen. pozdní léto, hezké počasí koncem léta a na začátku podzimu; začátek září, přen. l. života období plných sil 2. zprav. mn. léta rok; věk: žil mnoho let na vesnici; v padesátých letech 19. stol. v době mezi r. 1850-1859; léta ubíhají, plynou; setkat se s někým po letech; znát někoho řadu let, léta, po léta dlouho; být v nejlepších letech; být v letech, při letech starší; jít do let stárnout; v mladých letech, za mladých let v mládí; na stará léta v stáří; být sto let za opicemi velmi zaostalý; vypadat, jíst (tvářit se, dívat se) jako sedm drahých let špatně, bídně (utrápeně, smutně); po letech letoucích po velmi dlouhé době; zast. léta Páně 861 roku 861; círk. milostivé l. rok, v kt. lze dosíci zvláštních odpustků 3. mn. léta letokruhy (les.): l. dubu; l. jedlového kmene