letěti ned. (3. mn. -í, bud. poletí) 1. pohybovat se ve vzduchu vlastní schopností (o tvorech), vlastní silou (o předmětech); vykonávat ve vzduchu rychlý pohyb; vznášet se: ptáci, včely, motýli letí; sluka letí klikatě; letadlo letí nízko; letící hvězda; mraky letí na východ; babí léto letí 2. řídit letadlo; cestovat letadlem: dnes letí pilot XY; l. přes oceán; l. z Brna do Prahy 3. být něj. silou vržen do vzduchu (a tam se dále pohybovat): míč, kámen mu letěl okolo hlavy; most letí do vzduchu je vyhozen 4. expr. velmi rychle se pohybovat, rychle jet, běžet, utíkat, pádit: l. s větrem o závod; l. jako střela, jako šipka, jako splašený, jako zajíc, jako janek rychle; neleť tak nechoď rychle; koně jen letěli; klika cvakla dveře letí (Erb.); ob. l. pro pivo; já už musím l. jít, odejít; oko na punčoše letí rozplétá se; teplota letěla nahoru; práce jen letí od ruky; l. na někoho jít k někomu s úmyslem vyčinit mu, vyhubovat mu; přen. čas, hodiny letí rychle míjejí 5. (o sdělení) velmi rychle se šířit: zvěst letěla krajem; zpráva letí od úst k ústům; vír letících událostí 6. ob. padat: talíř letěl se stolu; kniha letí z police; přen. ceny letěly dolů 7. ob. dostat náhle výpověď, být náhle a drsně propuštěn; jít: letěl na minutu; účetní prvního poletí; letěl do penze; jestli nezaplatíte činži, poletíte (z bytu) budete vystěhován ○ předp. do-, na-, nad-, ob-, od-, popo-, pod-, pro-, pře-, před-, při-, roz- se, s-, s- se, u- (pou-), v-, vz-, vy- (povy-), za-; nás. *letívati (o) bez předp.