linie [liny- i lí-], -e ž. (z lat.) 1. čára: kreslit l. podle pravítka; provést nákres přesnými l-mi; l. dlaně rýhy; ostré l. kolem sevřených rtů vrásky 2. co nějak čáru připomíná: l. silnice; bojová, bitevní l.; bojovat v první l-i v prvním sledu; pevnostní, obranná, demarkační l.; l. pochodujících vojáků; vystoupit z jednotné l. čety řady; l. ptáků táhnoucích k jihu; zast. tři léta l. (Ner.) služby v řadovém vojsku; přen. l. nejmenšího odporu 3. řidč. trať, spoj, po nichž se něco dopravuje, zasílá, vysílá; linka: l. Praha – Brno železniční, automobilová, letecká trať; telegrafní, telefonní l. spoj; l. Hamburk-Leningrad námořní cesta 4. rys, obrys: harmonie l-í v obličeji tahů; l. očí; klasická l. hlavy; l. boků; štíhlá l. štíhlost; módní l.; dokončit něco v hlavních l-ích v podstatě 5. směr, ráz: zásadní, politická l.; generální l. strany; leninská l.; l. Bezručovy poezie; vzestupná a sestupná l. dějinných fází; vývojová l.; klasická l. hudební kantilény; intonační l. věty 6. větev rodu; pokolení: mladší l. Přemyslovců; – práv. l. vzestupná pokolení vzestupné, ascendenti; l. sestupná pokolení sestupné, descendenti; předkové v přímé l-i; příbuzní v pobočné l-i †7. čárka 4: perla, v průměru 14 l-í; liniový příd.: výtv. l-é kresby, náčrty provedené schematicky jednoduchými čárami: l-á technika leptu při níž se vytváří obraz kladením jedné linie vedle druhé; sděl. tech. l. volič linkový