měniti ned. (3. mn. -í) 1. (koho, co, koho, co več, řidč. nač) dělat jiným, dělat z někoho, něčeho něco jiného: léta mění člověka; m. vesnici; m. své rozhodnutí, názory; m. rychlost, směr, polohu; m. vzhled; m. hlas, krok, písmo; m. barvy střídavě blednout a rudnout; přen. expr. kolísat, zvl. názorově n. povahově; m. tvář, zprav. přen. přetvařovat se; mráz mění vodu v led; ústa sobě mění na klapačky (Vrchl.); člověk míní, pánbůh mění (pořek.) člověku se vždy nepodaří uskutečnit své úmysly; to nic na věci nemění to není důvod k změně úsudku ap. 2. (koho, co) nahrazovat jiným téhož druhu; střídat: m. lékaře, přátele; m. bydliště, zaměstnání; dům měnil majitele; řeka mění řečiště 3. (s kým) postupovat si navzájem místo: měnil bych s tebou hned; neměnil by ani s presidentem 4. (co zač) provádět vzájemnou výměnu něčeho; (navzájem) vyměňovat, směňovat: nechtít m. havířskou práci za žádnou jinou; za války se měnily cigarety za potraviny; m. peníze opatřovat si za větší bankovky drobné bankovky menší n. mince v stejné celkové hodnotě, proměňovat; opatřovat si peníze jiné měny (v hodnotě podle kursu); m. stokorunu; m. koruny za franky, ruble za koruny ap.; měniti se ned. 1. (~; več, řidč. nač) jevit se, stávat se jiným: svět se mění; zvyky se jen ztěžka mění; jazyk se mění; pravopis se časem mění; vážnost se mění v zbožnou úctu; sen se mění ve skutek; všecko se na zlato mění (Heyd.); dítě se mění v muže (Ner.) 2. být nahrazován jiným téhož druhu; střídat se: nájemníci se pořád mění; stráže se mění; scéna se mění; měnící se stav osazenstva ○ předp. na-, ob-, ob- se, od-, od- se, pro-, pro- se, pře-, pře- se, roz-, s-, vy-, vy- se, z- (poz-), z- (poz-) se, za-; nás. měnívati, měnívati se (o) bez předp.