měď, -di (zast. -dě) ž. (mn. 1. 4. -i, 3. -ím, 6. -ích, 7. -ďmi) 1. kov červenavé barvy, dobrý vodič tepla a elektřiny: ložisko mědi; prádelní kotel z mědi; elektrické vedení z mědi; štíty kované mědí (Jir.); kůži měl jako m. (Rais) do červena opálenou; přen. střásat listy rudé mědi (Sova); tech. tažná, kujná m.; hutní m. na lití slitin; elektrolytická m. užívaná v elektrotechnice; chem. prvek z řady těžkých kovů zn. Cu †2. drobné měděné mince: peníze jen pršely, m. i stříbrné (Jir.); hrstka mědi (Heyd.); půl drachmy mědě (Havl.)