měkký příd. (2. st. měkčí) (op. tvrdý) 1. povolující pod tlakem, málo odolávající tlaku: m. chléb; m-é maso; m. klobouk; m-á dlaň; vejce (vařené) na m-o (ps. též naměkko); m. nábytek z měkkého dřeva; m. límec neškrobený; m-á kůže jemná; ulehnout si do m-é trávy hebké; děvčata předou m. len (Erb.) hebký; kočka padne vždycky na m-o lehce; tech. m-á pájka s nízkým bodem tavení; m-é těsnění, těsnivo; hut. m-é žíhání (oceli) prováděné za účelem snížení její tvrdosti před mechanickým zpracováním; ker. m. porcelán pálený při nižších teplotách; anat. m-é patro zadní část patra, velum (jaz.); med. m. vřed jedna z nakažlivých pohlavních chorob; vod. m-á voda obsahující malé množství solí vápenatých a hořečnatých (zprav. dešťová); les. řem. m-é dřevo mající nižší měrnou váhu a snáze obrobitelné, ale též méně trvanlivé (např. smrkové, jedlové, vrbové); mysl. m-á rána, rána na měkko (ps. též naměkko) do zažívacího ústrojí; bot. sveřep m.; medyněk m.; podn. hosp. m-á norma pracovního výkonu stanovená příliš nízko 2. vzbuzující na pohled n. na poslech dojem jemnosti; něžný, mírný, jemný: m-é pohyby; m-é obrysy; m-é stíny; m. úhoz; m. hlas, tón; m-á výslovnost; hud. m-á stupnice mollová; fot. m. negativ s mírnými přechody mezi světly a stíny; m. papír pro kopírování tvrdých negativů; jaz. m-á souhláska; m-é i jota; m. jer; m. vzor pro ohýbání slov s měkkou koncovou n. s měkkou kmenovou souhláskou; m-é skloňování podle měkkých vzorů 3. podléhající snadno citu; citlivý, soucitný, dobrácký, ústupný, poddajný, povolný: m-é srdce; m. člověk; m-á povaha; m-á výchova rozmazlující; naladit někoho na m-o (ps. též naměkko) dojmout; mysl. m-á zvěř kt. se po zranění brzo složí a rychle zhasíná; m. pes kt. se bojí bití a snadno se cvičí; přísl. měkce (2. st. měkčeji): m. ležet, našlapovat; pohladil ji m. po tváři zlehka, jemně; m. střílet na branku slabě; m. vyslovovat; m. zvlněný kraj nevysoko, málo; mít m. ustláno, přen. mít pohodlný život; měkko: bylo mu m. u srdce byl dojat; podst. měkkost, -i ž.: m. peří; m. tónů; povahová m.