město, -a s. 1. větší n. velké lidské sídliště, zprav. správní, kulturní, průmyslové a obchodní středisko urč. územního celku; (pův. za feudalismu) osada nadaná zakladatelem (nejč. panovníkem) urč. právy, zvl. opevněná a s tržním právem: velké, malé m.; založit m.; povýšit (obec) na m.; pracující lid měst a venkova; člověk z města; m. Praha; hlavní, krajské, okresní m.; královské (věnné), říšské m. (hist.); střed města; okolí města; hradby středověkých měst; universitní m. s universitou n. část města, kde stojí universitní budovy, universitní čtvrť; vyjít si za m. do přírody v jeho okolí; v názvech obcí a jejich částí: Nové M. nad Metují (n. M.), Nové M. na Moravě; M. Javorník; Staré, Nové, Zahradní M. části Prahy; zast. Menší M. (pražské) Malá Strana; ust. spoj. Věčné m. Řím; Svaté m. Jeruzalém; skalní m. ležící mezi skalami n. seskupení skal připomínající uspořádáním město; přen. celé m. o tom mluví všichni obyvatelé města; odstranit rozdíly mezi městem a venkovem mezi způsobem života v městech a na venkově; m. ho zkazilo pobyt, život v městě 2. ob. střed, centrum města; nář. náměstí: jít do města (z okrajové čtvrti); nakupovat v městě; – kráčeli po městě (Staš.); korzo na městě; žel. rozlišující část názvu další stanice n. zastávky ležící blíže středu urč. města než příslušné hlavní nádraží: Litoměřice m.; Vysoké Mýto m.; zdrob. městečko, -a s. (6. mn. -ách): zapadlé pohorské m.; přen. stanové m. stanový tábor (zprav. stálý) jako rekreační ubytovací zařízení; – nář. stanul na "m-u", nedlážděném prostranství obklopeném domy (Jir.)