marka, -y ž. (2. mn. -rek) (z něm.) 1. peněžní jednotka v někt. státech; platidlo představující tuto hodnotu: m. německá, finská aj. 2. hist. samostatná správní územní jednotka na hranicích říše franské, později německé: m. braniborská; Východní m. území dnešního Rakouska jakožto součásti bývalých německých říší, též za nacistické okupace 3. zast. ob. poštovní známka; vůbec známka k něčemu opravňující, o něčem svědčící, značka: odlepoval marky ze starých dopisů; – každý dostal (po zaplacení) marku a postoupil k dalšímu okénku; – vzácné marky vín (A. Mrš.) značky; markový příd. k 1: m-á měna, mince