meč, -e m. 1. stará sečná zbraň s dlouhou rovnou čepelí ostrou po obou stranách: jilec meče; rytířský m.; divotvorný m. pohádkových hrdinů; opásat se mečem; tasit m.; stíti mečem; mít jazyk (ostrý) jako m. být výřečný; umět odmlouvat, hubovat; být jako m. přísný, energický; nad hlavou mu visí Damoklův m. hrozí mu stálé nebezpečí; rod vymřel po meči mužskými potomky; být po meči posledním svého rodu posledním mužským potomkem; přen. meče kosatců úzké ostré listy; kritikové křížili meče vedli spor 2. kniž. válka, boj, násilí: sáhnout k meči; povstat mečem proti moci (Vrchl.); potlačovat ohněm a mečem vypalováním a vyvražďováním; zdrob. mečík v. t.