milost, -i ž. 1. kniž. a zast. vlastnost někoho n. něčeho milého; půvab, líbeznost, vděk: dětská m. a rozkošnost; starobylá krása a m. městečka; m. slova (Rais); m. očí; m. ženství (J. Čap.); jak utěšené jsou m-i tvé (bibl.) 2. kniž. kladný, příznivý vztah k někomu níže postavenému; expr. přízeň, obliba vůbec: dobrotivost a m. ozdobují důstojnost královskou (Pal.); být u někoho v m-i; z m-i boží král český; nenalézt m-i v něčích očích; zast. vyžádat si nějakou m. projev přízně, odměnu, výsadu; dávat, udílet m-i 3. slitování, milosrdenství; útrpnost, soucit, soustrast: žít z m-i lidí; trpět, mít u sebe někoho z m-i; vykořenit zlo bez m-i; být někomu vydán na m. a nemilost; vzdát se na m. a nemilost bezpodmínečně; rána z m-i smrtící rána z útrpnosti 4. skutek, čin z milosrdenství, zvl. odpuštění trestu: prokazovat m-i; nechtít od nikoho žádné m-i; ob. dělat m-i vyhovovat, konat dobrodiní n. úsluhu zdráhavě, s těžko tajenou nelibostí, nepřízní; práv. prominutí n. zmírnění trestu ap.: žádost o m.; udělit m.; cestou m-i †5. milenecká láska: vzplanout m-í k někomu 6. Jeho M., Vaše M. (v starší době) v titulech panovnických, šlechtických ap.: Vaše královská M-i; Jeho M. král Jiří Poděbradský; knížecí M-i! (Třeb.) 7. kuch. boží m-i smažené pečivo z křehkého těsta