minulý příd. 1. časově uplynulý, uběhlý: m. děj; příběhy z doby dávno m-é; za m-ch časů dřívějších; m. způsob života bývalý; jaz. čas m. mluvnický význam sloves vyjadřující konání děje v uplynulé době; tvar jej vyjadřující; préteritum; m. kondicionál; příčestí m-é; m. kmen slovesný, 2. přímo, právě předcházející; předešlý: nebyl tu ani m-ou, ani předminulou neděli; vrátil se v m-ém roce loňském; na sklonku m-ého století; stalo se to v m-ch dnech; zpodst. minulo, -a s. řidč. minulá, uplynulá doba: úpadkový zjev m-a; zabíhat do m-a; přísl. minule v. t.; podst. minulost v. t.