mnoho přísl. a čísl. neurč. I. přísl. (2. st. více, víc v. t.) vyjadřuje, že okolností něčeho je velká míra; velmi, hodně; (u záp. sloves) příliš (op. málo): na tom m. záleží; m. si na tom zakládal; nestaral se o ně m.; m. mluvit; to mi m. nepomůže; byl m. mimo domov často; být tak m. laskavý (Jir.) II. čísl. neurč. značný, velký počet, velké množství; hodně (op. málo) (ve spojení s počítanými předměty: 1. a 4. mnoho věcí, 2. mnoha věcí, 3. mnoha věcem, 6. o mnoha věcech, 7. mnoha věcmi): m. let; z mnoha pramenů; m. řečí; m. práce; jevit m. zájmu; stálo to m. (peněz, námahy, obětí); nemá m. (tj. majetku); je to o m. lepší; m. se změnilo; viděli jsme m.; myslil si o sobě (trochu, příliš) m. byl domýšlivý; co je m., to je m. (čast. moc); to je (trochu, příliš) m.; to znamená m.; m. (věcí) se mu nelíbí; m. přečetl; m. povolaných, málo vyvolených (pořek.); m. hluku, málo zvuku (pořek.) přílišné doporučování nebudí důvěru v jakost; málo dáti hanba, m. škoda (přísloví); mnohokrát, mnohonásobný čísl. nás. v. mnoho-