moci ned. (1. j. mohu, ob. můžu, 2. můžeš, 3. mn. mohou, ob. můžou, min. -hl, přech. přít. moha) 1. sloveso způsobové (modální) označující děj slovesa v infinitivu jako uskutečnitelný (v pojetí mluvčího) a) s tím, že závislost děje na síle tělesné n. duševní n. na nějaké schopnosti vůbec nemaří jeho uskutečnění; být s to, mít schopnost, být schopen: zotavil se, už zase může chodit; pro stáří už nemůže pracovat; dělali, co mohli; můžete se na to dívat?; nemohl to pochopit; mám peníze, mohu si to koupit; nemůže se dočkat; nemohu usnout; mohu za sebe ručit; nemůže s pravdou ven (ze strachu ap.); ob. nemohu to ani vidět, ani cítit je mi to protivné, mám to nerad; nemohu ho vystát; zast. nemohu sloužit (tj. informací) nevím; čím mohu sloužit?; někdy bez inf., kde je možno si jej domyslit; často, jde-li o slovesa pohybu: nemohu (jít, dostat se) domů, nahoru; nemohla (se hnout) z místa; nemohla dál(e) vyčerpáním, leknutím ap., přen. nebyla schopna dál mluvit, psát ap.; nemůže na nohy má nemocné nohy; už nemůže (pracovat, jít, jíst ap.) nemá sílu (pro stáří, pro únavu); já nic nemohu (udělat, dokázat); nemohu ničeho dosáhnout nemám moc, vliv; já na něho (nijak) nemohu nemám moc n. důvod, abych ho pokáral ap.; nemůže loktem do kapsy nemá peníze n. je lakomý; nemůže (se) mu (dostat) na kobylku vyzrát na něho; mladý může, starý musí (přísloví) (totiž zemřít); b) s tím, že závislost děje na něj. jiném, vnějším činiteli nemaří jeho uskutečnění; mít možnost, je možno, aby...; jsou podmínky k tomu, aby...: mohu ti pomoci, mám čas; z takového dítěte se rodiče mohou radovat; mohli to zjistit (tj. měli příležitost ap.); mohl být přijat (podle předpisů ap.); každý může volit (tj. má právo); když nemohl jinak, aspoň...; mohla dělat všechno směla; provaz není dost pevný, může se přetrhnout; na to bych mohl vzít jed to je zcela jisté; c) s tím, že závislost děje na svobodném rozhodnutí původce děje nemaří jeho uskutečnění; mít možnost rozhodnutí, nebýt omezen cizí vůlí n. zákazem: můžeš jít, chceš-li; mohli ho přijmout, jen kdyby chtěli; d) s tím, že je vhodný, žádoucí n. že se vyjadřuje dovolení k jeho provedení a mírné vybídnutí k tomu: mohl jsi mlčet bylo by lépe, kdybys byl mlčel; mohl by nám přijít naproti; můžeš mi pomoci?; už bys mohl jít; e) expr. (při nadsázce) na vyjádření velké míry něj. pocitu; div že ne...; tak tak že ne...: mohl si hlavu ukroutit; mohu se radostí zbláznit; mohla oči na tom nechat; ob. může mě čert vzít jsem rozezlen; mohl se strhat 2. ob. vyjadřuje přibližnost, pravděpodobnost obsahu výpovědi, předpoklad mluvčího; je pravděpodobné, že...; domnívám se, že...: co to může stát?; mohl tam být pět minut; může jí být čtrnáct let; to přece nemůže být on 3. vyjadřuje marnost provádění děje; ať..., (jak)...; i kdyby..., (co)...: můžeš dělat (prosit ap.), jak chceš, nic to není platné 4. (za co, za koho) mít odpovědnost, být odpověden, být něčím vinen: za ten neúspěch nemůže nikdo z nás; kdo za to může?; já za to nemohu; nemohu za svého bratra; já za sebe nemohu ○ předp. do- se, na- se, po- (dopo-, napo-, odpo-, vypo-), pře-, roz- se, rozne- se, vy-, vz- se, z-, z- se