most, -u m. (6. j. -ě) 1. (zprav. stabilní) zařízení pro přechod, přejezd přes řeku, údolí n. přes jinou překážku: dřevěný, kamenný, železný, betonový, řetězový, pontonový m.; m. silniční, železniční; Karlův (n. Kamenný) most; m. Palackého; m. Barikádníků; m. visutý, otáčivý, padací, zdvíhací; postavit, strhnout, zbořit m.; přen. vzdušný m. spojení udržované letecky; ♦ spálit, strhat, pobořit za sebou (všechny) mosty znemožnit si návrat, nápravu, smír; stojí jako svatý na mostě (expr.) nehybně, hloupě; je tu jako na pražském mostě rušno, hlučno; svatý Matěj mosty boří anebo staví (pořek.) okolo sv. Matěje nastává buď obleva, anebo nová zima 2. co něčím most připomíná: tech. jeřábový m. pojezdná konstrukce vozového jeřábu; div. osvětlovací m. (čast. můstek) lešení s reflektory; geol. krasový m. skalní útvar podobný mostu; sport. mocné prohnutí vzad, při němž se opíráme o zem nohama a hlavou, lopatkami n. rukama: prolomení mostu (v zápase); anat. Varolův m. část zadního mozku klenoucí se nad prodlouženou míchou; horn. větrný m. (v dole) křižovatka dvou větrných proudů v nestejné úrovni 3. přechod, pojítko, prostředník, prostředek ap.: maturita je m. do dalšího života; m. vzájemného porozumění; Malá Asie je mostem mezi Evropou a Asií; ♦ nemoc hořký host a někdy ke hrohu m. (pořek.) vede k smrti; → zdrob. můstek, mostek v. t.; expr. *mostík, -u m.