moucha, -y ž. (2. mn. much) 1. obtížný n. i nebezpečný drobný hmyz (masařka, bodalka, tse-tse aj.): bzučící m.; odporná m.; na mase sedělo plno much; m. štípe; vlaštovky se živí m-mi; m. mu přeletěla přes nos, přen. něco ho podráždilo, rozmrzelo; být (slabý) jako m. velmi slabý, malátný; zabít dvě mouchy jednou ranou, přen. vyřídit dvě věci najednou, vyhovět dvěma různým požadavkům, názorům; lidí jako much velmi mnoho; umírali jako mouchy hromadně; v nouzi (n. z nouze) čert i mouchy lapá (přísloví) z nezbytnosti se spokojíme i s málem n. s málo příznivým řešením; (být jako) mouchy snězte si mě netečný, lhostejný; mít (divné) mouchy (v hlavě) vrtochy, rozmary; nasadit někomu mouchy (čast. brouky) do hlavy starosti, neodbytné myšlenky, znepokojit ho; vyhnat někomu mouchy z hlavy; zool. rod dvoukřídlého hmyzu Musca, Muscina aj.: m. domácí; m. domovní 2. španělská m. (muška) puchýřník lékařský (zool.), kantarida (lékár.) 3. včel. slang. včela (A. Mrš.); zdrob. muška v. t.