nástroj, -e m. 1. předmět, kt. slouží jako pomůcka k něj. práci (např. řemeslnické ap.): n-e zámečnické, truhlářské náčiní, nářadí; tech. výrobní pomůcka sloužící při ručním n. strojním obrábění ke změně velikosti n. tvaru opracovávaného předmětu: ruční, strojní n.; n. činný (aktivní) jímž se přímo mění tvar; n. pasívní k uchopení, přidržení n. k upnutí předmětu; řezný, tvářecí n.; nástrčný, stopkový n. 2. předmět sloužící k vyluzování hudby: hudební n.; n-e dechové, žesťové, bicí, smyčcové, strunné; ladit n-e 3. prostředek (sloužící k provádění, šíření n. dosažení něčeho): jazyk, n. myšlení a dorozumívání; stroje nejsou n-em vykořisťování, nýbrž slouží k ulehčení práce; knihovny jsou n-em vzdělání a pokroku; byl poslušným n-em fašistické politiky vykonavatelem; zdrob. nástrojek, -jku (6. mn. -jcích), expr. nástroječek, nástrojíček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.