nůž, nože m. 1. ruční nástroj k řezání, krájení ap., skládající se z čepele a ze střenky: ostrý, tupý n.; kapesní, kuchyňský, lovecký n.; nabrousit n.; každé slovo bylo ostré jako n.; trhl sebou, jako by ho nožem bodl; nasadit někomu n. na krk, přen. hrozbou, vyhrožováním k něčemu přinutit; boj na n. bezohledný, nemilosrdný; spor dospěl až na ostří nože nastal rozhodující okamžik; hnát věc na ostří nože způsobovat vyhrocení situace; ob. křičí, jako by ho na nože bral velice silně; dřít bez nože nemilosrdně okrádat n. vykořisťovat; jsou spolu na nože žijí v nepřátelství; n. na n.! rána za ránu; med. chirurgický n. nástroj k operování; polygr. korekturní n. s oboustranným ostřím k vyřezávání korigovaných částí gumotypů; tech. jednobřitý řezný nástroj k třískovému obrábění n. k oddělování větších částí stříháním ap.: n. soustružnický, revolverový, hoblovací, uběrací, stranový aj.; součást několikabřitého nástroje: výstružník se vsazenými noži; součást strojů a přístrojů k řezání, stříhání, sekání ap. 2. text. nástroj na stírání přebytečné barvy na válcovém tiskacím stroji; stěrka; elektr. pohyblivý kontakt spínače ve tvaru nože; zdrob. nožík, nožíček v. t.