naděje (bás. též naděj), -e ž. 1. očekávání, že nastane něco příznivého, důvěra v něco příznivého; doufání: klamná n.; n. na vítězství; n. v lepší život; dělat si n-i na něco; chovat n-i; oddávat se n-i; mít, skládat, klást n-i v někoho, v něco, do někoho, do něčeho; vzdát se vší n.; učinit něco v n-i, že...; lékař už nedává žádnou n-i nevěří v uzdravení; dívka mu dávala n-i udržovala ho v domnění, že si ho vezme; proti vší n-i, mimo n-i nečekaně; lepší hrst jistoty než pytel n. (přísloví); být v n-i těhotná; zeměp. mys Dobré n.; mat. matematická n. součin výhry a pravděpodobnosti, že výhra nastane 2. kniž. osoba, zř. věc, od níž se něco očekává: mládež, n. národa; naše krasobruslařská n.; expr. zdrob. *nadějička, -y ž. (Tyl, Til.)