nahraditi dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (co) dát odčinění za něj. ztrátu, škodu ap.; odškodnit: n. škodu, ztrátu, čas; jedna-li tě opustila, nahradí to stokrát jiná (Čel.) 2. (co komu) odvděčit se, odměnit se (zač), oplatit, splatit: syn nahradil rodičům všechny starosti 3. (koho, co kým, čím) dát, dosadit místo něčeho; vyměnit, zaměnit, vystřídat: n. jmenované orgány volenými; zrušené zákony je třeba n. novými; n. nezkušenost pílí a svědomitostí 4. (koho, co) převzít funkci, nastoupit na místo někoho, něčeho; zastoupit: dřívější vedoucí podniku byl nahrazen velmi schopnou silou; nový stroj nahradil dva dělníky ○ předp. vy-; ned. nahrazovati