naplniti dok. (3. mn. -í) 1. (co čím, kým; co) učinit plným: n. pytel moukou, sklenici vodou, sklady zbožím; sál naplněný diváky; zápach naplnil chodbu; přen. mysl naplněná hrdostí; dobře naplněný život; kniž. naplnil sedmdesát let života dovršil 2. (co) vyplnit, splnit, uskutečnit, vykonat: n. poslání, odkaz; n. spravedlnost, zákon, osud; naplnění vášně ukojení; naplnění zájmů, oprávněných požadavků uspokojení; naplniti se dok. 1. stát se plným: nádrž se naplnila dešťovou vodou; ulice se po ránu naplnily; přen. kniž. naplnili se jeho dnové a umřel (Jir.); když se naplnily její dny, narodilo se jí dítě; kniž. míra štěstí, neštěstí, hříchů je naplněna 2. řidč. kniž. stát se skutečným; vyplnit se, splnit se: jeho sen se naplnil; osud se naplnil; proroctví se naplnilo