nemožný příd. 1. takový, kt. nemůže být, stát se, kt. nemůže být proveden ap.: n-á pomoc; je n-é, aby...; n-é vyšetření sporu; odvážit se (něčeho) n-ého; n. úkol; práv. n-á podmínka právního úkonu; n-é plnění smlouvy 2. expr. takový, kt. nemůže obstát, kt. naprosto nevyhovuje; nevhodný, špatný: n. oblek; n-á krajina; n-é názory; n-é chování; n-é výmluvy; to je n. člověk není (společensky) na výši; neodpovídá požadavkům na něho kladeným; ona je ve společnosti n-á 3. ob. neschopný jednání, činu; nemohoucí, vyčerpaný, slabý: být po nemoci ještě n.; starý a n. člověk; n. muž (zast.) impotentní †4. nezámožný: n-ého zámečníka syn (Jir.); zpodst. *nemožno, -a s.: uskutečnitel n-a (Vrchl.); přísl. nemožně: chovat se n.; nemožno přísl.: n-o zapomenout nelze; – bylo by mi smutno a n. bez vás (R. Svob.) těžce; podst. nemožnost v. t.