neznámý příd. (v přísudku a v doplňku též tvary jmenné neznám, -a, -o) 1. takový, kt. není znám, o kt. se nic neví: n. člověk; n-é světy; n-é slovo; z n-ch příčin; nynější bydliště je n-é, n-o; to není pro nás n-ou věcí; je n-o, kam šel; hrob N-ého bojovníka (dř. vojína) exhumované ostatky neznámého bojovníka padlého za vlast, uložené na význačném místě a uctívané jako symbol všech bojovníků padlých ve válce 2. řidč. (kde; s kým) neznající se s někým; neobeznámený, neobeznalý: venkovan n. v Praze; n. s druhem; n. s křehkostí věci; zpodst. neznámý, -ého m. neznámý člověk, cizí člověk: sledovat každý pohyb n-ého; neznámá, ž. mat. n. v rovnici číslo, kt. se má vypočítat; zpodst. neznámo, -a s.: n. zítřků; hrůzy n-a (Vanč.); zmizet v n-u; výlet do n-a; přísl. neznámě: hlas zní n.; neznámo: ve spoj. n. kde, n. kam, n. jaký ap.: přišel n. odkud; podst. neznámost, -i ž.: kouzlo n-i; – udělat z n-i z neznalosti