no, , nóó, nono, nonono aj. citosl. ob. (odděluje se někdy čárkou) 1. vyjadřuje n. zesiluje souhlas, přitakání; nu, nuže, ano, zajisté, ovšem: půjdeš se mnou? No!; já ti všechno vypíšu, jak to bylo. No dobře.; no ano inu; no jo; dnes je venku krásně, že? No; čast. jako ozvání se (nepříliš zdvořilé) na zavolání: mami! No! co chceš? 2. vyjadřuje pobídnutí, povzbuzení n. chlácholení, konejšení; nuže, nu, tedy, tak: no pojď!; no neboj se!; no tak mluv!; no sedni si přece!; no neplač!; nonono, nesmíš si to tak brát! 3. vyjadřuje otázku: prohodil jsem tázavé: "No?" (Ner.) 4. vyjadřuje růz. osobní pocity, jako: a) rozmrzení, odpor, hrozbu: no dej už pokoj!; no tak přestaň!; no počkej, až tě chytím!; nonono, pomalu s tou flintou!; b) údiv, překvapení; inu: no to snad ne!; no tohle, je to možné?; no ne, opravdu?; no, to je pěkné; c) rozpaky, váhání, nejistotu; nu což, eh: no nevím, co s tím; no jak myslíš; no, snad by to šlo; no, co na tom, už se stalo; no možná 5. volně připojuje něj. výpověď: udělal jsem, co se dalo. No a od té doby mám pokoj; a co bylo dál? No(,) musili jsme se vrátit zpět