normální příd. (z lat.) 1. vyskytující se za běžných, obvyklých, obyčejných okolností, podmínek; obvyklý, pravidelný; průměrný, běžný (op. abnormální, výjimečný): n. poměry; n. život; n. pracovní den; jít n-m krokem; uvést něco do n-ho stavu; n. člověk duševně zdravý; nijak zvlášť nevynikající; dítě není n. je úchylné; n. výkon; n. stav vody; n. formát; n. cena, mzda; meteor. n. hodnota průměrná hodnota meteor. prvků za velký počet pozorovacích let, normál: n. teplota; n. tlak; med. n. anatomie nauka o obvyklé stavbě a složení organismu (op. patologická) 2. představující normu, základní, přesný, vzorný ap.: fyz. n. míra, váha s kt. se srovnávají všechny v praxi užívané míry n. váhy; n. barometrický tlak tlak rtuťového sloupce 760 mm vysokého při 0° C na 45. stupni severní šířky při hladině mořské; n. tíhové urychlení na této šířce; zeměměř. n. výškový bod základní bod nivelační sítě; zeměp. n. nula střední výška mořské hladiny n. jiný zvolený bod pro určování nadmořské výšky; chem. n. roztok obsahující 1 gramekvivalent látky v 1 l; polygr. n. barvy základní barvy dávající v tříbarvotisku šeď n. čerň, normálky; škol. n. škola zavedená r. 1774 Marií Terezií v zemských hlavních městech, sloužící též pro přípravu učitelů; později obecná škola ve větších městech, normálka 3. stanovený normou; vyhovující předpisům, předepsaný; normalizovaný: dopr. n. zatížení, zátěž; n. rozchod koleje mezinárodně užívaná vzdálenost kolejnic (1435 mm); hud. n. ladění mající za základ mezinárodně dohodnutý kmitočet tónu a 4. mat., fyz. mající směr normály; normálný 1, kolmý: n. zrychlení ve směru normály k dráze pohybu; n. napětí kolmé k rovině průřezu; přísl. normálně: n. se vyvíjet; jako n.; dopr. n. rozchodná trať; podst. normálnost, -i ž.