nucený příd. 1. konaný n. dějící se proti vůli, z cizího příkazu, nedobrovolně (op. dobrovolný): n. sňatek; n-á pracovní povinnost; n. pobyt v cizině; práv. slang. n-á hypotéka zřízená exekučně; práv. n-á dražba v exekuci; ekon. n. oběh peněz při kt. nejsou volně směnitelné za zlato 2. řidč. z nouze provedený, z nouze snášený; nutný, nezbytný: n-á porážka; n-é přistání; je to takové n-é zlo (Baar) 3. strojený, nepřirozený, chtěný, neupřímný, líčený: n. úsměv, pláč, smích; n-á laskavost; přísl. nuceně: n. ho následoval z donucení; smát se n. strojeně; podst. nucenost, -i ž.; v. též nutiti