nutiti ned. (3. mn. -í, trp. -cen) 1. (~; koho, 4. p., k čemu, do čeho; k čemu; do čeho) důrazně, důtklivě vybízet, pobízet, naléhat na někoho, aby něco učinil; donucovat, mít (k čemu), podněcovat, pobádat, vybízet, doléhat (na koho): nenuťte mě; k práci ji nikdo nemusil n.; do ničeho tě nenutím; n. ke sňatku; n. do jídla; nutili ho pít; n. syna na řemeslo; nutil ji, aby uprchla z domova; vše ho nutilo domů 2. být nucen, zast. vidět se nucena (s inf.) musit: jsem nucen to udělat; jsem nucena přijít včas 3. (co komu) naléhavě nabízet; vnucovat: nutili mu svačinu, peníze, léky aj. 4. (co odkud, kam) dosahovat od někoho, provádět s překonáváním obtíží, odporu, nesnází; vynucovat: n. z někoho přiznání; n. ze sebe smích; n. na rty úsměv 5. (koho, 4. p., k čemu, nač) nutkat, pudit, dráždit: mlha, dým mě nutí ke kašli; neos. nutí mě na moč; nutiti se ned. (do čeho; k čemu) provádět, vykonávat s přemáháním, překonáváním obtíží, odporu, nesnází, usilovat o něco: n. se do jídla, do smíchu, do žertování; n. se ke klidu; nutil se, aby všem vyhověl snažil se ○ předp. do-, do- se, na- se, při-, při- se, v-, v- se, vy-, vy- si; nás. nutívati, nutívati se (o) bez předp.