obrat, -u m. (6. j. -u) 1. (nář. též obrát Něm.) změna původní polohy n. směru otočením, obrácením: o. hlavy; rychlý o. tělem; učinit o. na místě; provést o.; vrátit něco o-em, o-em pošty bez odkladu, ihned; udělat, změnit něco o-em ruky (řidč. na o. ruky, na o.) bez rozmýšlení, rychle; těl. o-y pohyby celého těla kolem výškové osy; dvojný o. o 360°; geom. bod o-u bod křivky, v němž tečna mění smysl otáčení; med. porodnický hmat, kterým se upravuje poloha plodu 2. (podstatná) změna, proměna; převrat, zvrat: o. poměrů; v jeho životě nastal důležitý o.; v nemoci nastal o. k lepšímu (k horšímu); o. počasí; všechno vzalo nový o. změnilo se; hud. o. intervalu přeložení tónu spodního nad vrchní n. naopak, převrat; o. akordu seskupení tónů základního akordu na jiné basové základně 3. rčení, fráze, úsloví: ustálené o-y a spojení; řečnický o. 4. ekon. úhrn majetkových součástek prošlých podnikem v urč. období: o. zboží, peněz; veř. spr. daň z o-u; úč. úhrn příjmových a výdajových položek na jistém účtu