obvod, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. čára ohraničující něj. plochu: o. lesa, rybníka; geom. o. obrazce číslo udávající délku čar omezujících daný obrazec: o. čtverce, trojúhelníku; fyz. uzavřený okruh, po kt. probíhá něj. pochod; elektr. souhrn prvků (např. odporů, kondenzátorů, cívek, elektronek, tranzistorů) tvořících uzavřenou cestu pro elektrický proud; (u strojů na zpracování informací): paměťový, spínací, počítací o. 2. řidč. okrajová část něj. území; okraj: o. města (Rais) periférie; o. skal (Vrchl.) 3. určité, vymezené území; okrsek, oblast, okruh, končina: bydlet mimo o. Prahy; soudní o. oblast působnosti soudu, okres; poštovní o.; o. zdravotní, školní; veř. spr. administrativní část velkého města postavená správně na úroveň okresu: o. Praha 1 *4. vůbec obor, okruh něj. činnosti: o. lidské činnosti (Vrchl.)