ocelový (†ocelivý Jir., Tyl aj., †ocelný Hol.) příd. 1. vyrobený z oceli; mající podstatnou část z oceli: o. drát, řetěz, plech; o. ingot, odlitek z ocelolitiny; o. nástroj, magnet; o. meč, oštěp; o-é lano; o-á přílba; – o. nábytek; o-é péro, přen. meč (Jir.); přen. o. pták letadlo; o-í hadi kolejnice 2. k oceli se vztahující: o. odpad, šrot 3. připomínající něj. vlastností (barvou, tvrdostí, pevností, pružností) ocel: o-á barva šedá, modrá; o-é oči; o-é nebe; o-é zdraví pevné; o-é nervy, svaly; o. hlas; o-á slova; o-á pěst tvrdá; o-á povaha; o-á tvář nehybná; o-é srdce pevné, neohrožené n. tvrdé, necitelné; vymrštit se s o-ou pružností; přísl. k 3 ocelově (†ocelivě Jir., †ocelně Svob.): o. šedé nebe; motor o. zvonil; podst. ocelovost, -i ž.: o. paží, nervů