od, ode (v podobě ode jen před někt. slovy počínajícími skupinou dvou n. více souhlásek) předl. s 2. p. ve spojení se jménem 1. označuje směřování děje pryč z blízkosti něčeho, někoho, východisko pohybu odněkud (op. k): odrazit od břehu; vstát od stolu; vzhlédnout od novin; odejít od muže; na východ od hranic; vpravo od vchodu; zprávy se šíří od úst k ústům; odchýlit se od původního směru; pozorovat někoho od hlavy k patě, přen. důkladně; vlak od Prahy; je od Ostravy z okolí; chlapec od vedle (ob.) sousedův; jít na někoho, na něco od lesa zchytra; práce mu jde od ruky pracuje hbitě, rychle; držet někoho od těla zachovávat od něho odstup; změnit věci od základů úplně, naprosto; dobrák od kosti bytostně, celou svou podstatou; jablko nepadá daleko od stromu (pořek.) dítě bývá takové, jací jsou (byli) jeho rodiče 2. vyjadřuje začátek; vyjadřuje časové n. místní východisko v pořadí; zast. označuje datování: od začátku (do konce); od rána (do večera); od narození; od malička (ps. též odmalička); od pradávna (ps. též odpradávna); od nepaměti; mít dva roky od svatby; od té doby; od pokolení do pokolení; od věků do věků; den ode dne, ode dne ke dni (čast. den ze dne); žít ode dne ke dni (čast. ze dne na den), přen. nuzně; od přání k uskutečnění je daleko; ust. spoj. od hodiny ihned: propustit od hodiny (čast. na hodinu); – třetí od konce; od prvního do posledního; ust. spoj. (chodit) dům od domu; (odříkávat) slovo od slova; – zast. patent od 7. září (Tyl) ze 7. září; začít od Adama od samého začátku; sloužit od píky od nejnižší hodnosti; hospodařit od desíti k pěti čím dál hůř 3. vyjadřuje původce, původ něčeho; zast. vyjadřuje látku, z kt. něco je: román od Jiráska; vyřiď jí ode mne pozdrav; dověděla se to od známých; to není od vás hezké; postříkaný od inkoustu; co zbude od večeře; obyvatelé odvozují svůj původ od Helénů (Ner.); udělat něco sám od sebe dobrovolně, z vlastní iniciativy; dveře se otevřely samy od sebe samočinně; blondýna od přírody; smích nešel od srdce nebyl upřímný; mluvit od srdce, od plic upřímně; – zast. svícny od stříbra (Hol.) ze stříbra; nula od nuly pojde 4. ob. vyjadřuje příslušnost někoho, něčeho k něčemu; řidč. slouží k vyjádření charakteristické náchylnosti někoho k něčemu: být od novin, od filmu; je od policie; je od pera má zaměstnání, při kt. se píše; děvečka od krav; – klíč od skříně; límec od košile; vařit něco od masa; ode všeho něco; od každého jídla jim (psům) nejdříve dal (Něm.); – řidč. holka od rány (Vanč.) rázná; chlap od síly (Hál.) silný; běžné jen ve spoj. obl. mor. od slova, zhrub. od huby: je od slova, zhrub. od huby řečný, mnohomluvný, pohotový; muž od slova plnící dané slovo 5. naznačuje způsob činnosti: kreslit od ruky podle ruky; počítat od oka podle odhadu; – platit od kusu, od hodiny 6. vyjadřuje příčinu (důvod) n. důsledek činnosti: ruce fialové od zimy; špatně od žaludku; je to od nervů (ob.); omdlít od horka horkem; nemoci mluvit od smíchu pro smích; to má od toho, že se uhřál z toho, proto; od malé jiskry les polehl (přísloví) z malých příčin povstaly velké následky 7. ob. naznačuje účel činnosti, určení věci pro něco, popř. proti něčemu: od čeho tu jsi?; od toho tu nejsem; od toho jsou chytřejší lidé; od čeho ho platíme?; zaplatit od práce; dát od cesty; lék od kašle (zast.) proti kašli 8. vyjadřuje nesouhlasný postoj k něčemu, k někomu: nebude od místa, dotknu-li se tu... (Z. Nej.) zbytečné; nebude od věci, na okamžik poohlédnouti se (Čel.) nevhodné; pán od pána není a nebude! (Herb.); ust. spoj. nejsem od toho (to udělat) proti tomu 9. řidč. vyjadřuje vztah, zřetel; pokud jde o, co se týká, co do: od původu Čech; od řemesla krejčí (Prav.); nář. od osoby jsou Hanáci velcí a silní (Herb.) 10. zast. a nář. v závislosti na příd. jm. 2. st. vyjadřuje přirovnání k něčemu, někomu: nový, krásnější (svět) od světa ostatního (Kos.); Hanyša od Karla je pouze o dvě leta mladší (Herb.); kat od kata ukrutnější (Jir.) †11. vyjadřuje zastoupení někoho někým, místo, za: od císaře však přítomen byl (na sněmu v Řezně) Aeneas Sylvius, od jiných knížat jejich radové (Pal.); mluviti od svých kolegův a přátel nejsem žádán (Geb.) 12. je výrazem vazby u sloves a někt. výrazů vyjadřujících odlučování, zbavování a rozlišování: oddělit se od průvodu; být daleko od pravdy; upustit od námitek; ustoupit od požadavků; mít pokoj od návštěv; odvracet od víry; odradit od špatného úmyslu; očistit od nánosu; oprostit se, emancipovat se od předsudků; – odchylovat se od pravopisu; výjimky od pravidla (čast. z pravidla); návrh rozdílný od předešlého; rozlišovat člověka od zvířete; rozeznávat pravdu od lži