odvésti dok. (1. j. -vedu, rozk. -veď, min. -vedl, trp. -veden) 1. (koho, co) vedením dopravit odněkud někam pryč: o. domů, na operační sál; odvedli ho v poutech 2. (koho, 4. p.) uznat za schopného k vojenské službě, vzít na vojnu: všichni branci byli odvedeni 3. (co, koho od čeho, koho) svést, zavést pryč; odvrátit, vzdálit: o. pozornost; o. mysl od starostí a trampot; o. hovor jinam; o. dělníky od řešení naléhavých úkolů 4. (koho, 4. p., komu) odloudit, přebrat: o. kamarádovi dívku; o. zákazníky 5. (co) technickým zařízením odněkud dostat; odstranit: o. tok řeky; kanálem o. odpadní vodu; o. zkažený vzduch 6. (co) odevzdat (něco povinného); vrátit (něco půjčeného): o. kontingent; hospodyně letos málo odvedla; o. desátky; – odvedl mu vypůjčené knihy; ekon. prostředky odvedené do státního rozpočtu †7. (co) provést důkaz, odvodit, vyvodit: na tom záleží, kdo čemu odpírá, aby to odvedl (Wint.) ○ předp. po-; ned. odváděti