odvolati dok. 1. (koho, co) zavolat, povolat pryč odněkud: o. někoho z porady; telegraficky o. z dovolené; o. pluk z fronty do zázemí; euf. byl odvolán na věčnost, ze světa zemřel 2. (koho, co) povolat zpět (z něj. úřadu n. funkce), zbavit postavení, funkce, moci ap.: byl náhle odvolán z funkce; o. diplomata; o. kandidáta 3. (co) zrušit, anulovat (něj. opatření, rozhodnutí): o. rozkaz, zákaz vzít zpět; o. poplach; o. kandidaturu, účast na konferenci; do odvolání uzavřeno; práv. odvolání žaloby 4. (co) prohlásit své odstoupení od něj. názoru, výroku, tvrzení ap.; vzít zpět: Hus odmítl o. své učení; o. bludy; o. urážky; odepřít odvolání 5. odvolat (se) nář. (komu, čemu) ubránit se, odolat: šak pré von temu vodvolá (A. Mrš.); tobě by se žádný neodvolal (Jir.); odvolati se dok. 1. práv. (~; proti čemu; †z čeho) podat stížnost, námitky proti rozsudku soudu nižší instance k instanci vyšší, požádat o přezkoušení, podat rozklad: proti rozhodnutí rozsudku se lze o. do 5 dnů 2. (na koho, co) poukázat, odkázat: o. se na svého předchůdce; o. se na usnesení; o. se na průkazná fakta; ned. odvolávati, odvolávati se