okno, -a s. (2. mn. -ken) upravený otvor (dnes zprav. zasklený) ve zdi, ve stěně, jímž vniká do místnosti n. do něj. uzavřeného prostoru světlo a vzduch; zasklený rám ap., jímž se tento otvor uzavírá: o. pokoje, chodby; sklepní okna; okna železničního vozu; zasklít vnitřní i vnější okna; umývat okna; otevřít, zavřít okna; dívat se z okna; pařeništní okna; otvírat okna do, světa, do Evropy umožňovat poznání cizích kultur a tím rozšiřovat obzory; křičí, až se okna třesou silně, velice; ob. expr. koukat pánubohu do oken lenošit, lelkovat, vrána u nich klepe na o. čekají rodinu, stav. jednoduchá, dvojitá, zdvojená okna; otočné o.; sklápěcí o.; loď. lodní o. kruhový otvor v lodním boku, vodotěsný a opatřený poklopem; horol. skalní o. skulina n. otvor připomínající okno; výtv. rozetové o.; geol. tektonické o. obnažené starší geologické vrstvy pod mladšími n. obnažené mladší vrstvy v podkladu přesunutých vrstev starších; zdrob. okénko, okýnko v. t.