okres, -u m. (6. j. -e, -u, 6. mn. -ech, -ích) 1. územní správní jednotka; veř. spr. organizační stupeň územní veřejné správy mezi obcí a krajem; (dř.) politický o. obvod státní (politické) správy; soudní o. místní obvod, v kt. okresní soud, tj. první soudní instance, vykonával svou působnost 2. ob. okresní instituce (např. národní výbor, soud ap.): jít na o. vyřídit žádost; být povolán na o.; předložit věc o-u †3. část něj. územního celku, oblast, okrsek: hrabě některé o-y svého panství ztratil (Zey.) †4. okruh, obor působnosti, zájmu, okrsek, oblast; společenský okruh: mimo o. kompetence mé (Pal.): o. působnosti otcovy pravice (Stroup.); expr. zdrob. okresek, -sku m. (6. mn. -scích): záležitost, měst a o-ů (Kampelík); příd. okreskový