omyl, -u m. (6. j. -u) chybné jednání, chybný čin; chybný, mylný názor, soud; zmýlení, mýlka, blud, chyba: smyslový o.; životní o.; o-y minulosti; tragický o.; ust. spoj. justiční o. odsouzení nevinného; – to je o.; být na o-u; nechat někoho na o-u, v o-u; uvést někoho v o.; dopustit se o-u; o-em něco udělat; to je zásadní o.; zdrob. *omylek, -lku m. (Dyk)