Nalezeno 111 heslových statí.
alopat | , -a m. med. stoupenec alopatie; -patie [-ty-], -e ž. (z řec.) med. léčení nemoci podáváním prostřed… |
copatý | příd. 1. nosící cop: c-é děvčátko; c-á hlava; přen. od c-ch let mladých 2. hanl. zpátečnický, zaosta… |
dokopati | dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) 1. (co, expr. koho) dokončit kopání: d. hrob 2. obl. mor. (koho, 4. … |
doopatrovati | dok. (koho) dovést opatrování až do konce: doopatrovala muže až do smrti, do hrobu |
doopatrovávati | ned. k doopatrovati |
†dopatřiti | dok. (3. mn. -í) 1. (kam) zrakem dosáhnout, dohlédnout: bystrozrak tvůj dopatří až ku světa končinám… |
†dopatřovati | ned. k dopatřiti |
fytopatolog | , -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) odborník ve fytopatologii; fytopatologie, -e ž. nauka o chorobách ro… |
homeopat | , -a (1. mn. -i, -ové) m. med. stoupenec homeopatie, lékař léčící metodami homeopatie; -patie [-ty-]… |
hopat | (*hopovat) ned. kart. slang. (co) (v hazardní hře) hlásit slovem hop! hru o celý bank; — dok. hopnou… |
idiopatický | [-ty-] příd. (z řec. zákl.) kniž. vztahující se k vlastnímu já: i-é motivy; med. i. vznik nemoci nes… |
†isopath | , -a m. (z řec. zákl.) kdo léčí nemoci výměšky n. výplody týchž onemocnění: je i-em, léčí zlé zlým (… |
jednopatrový | příd. jednoposchoďový: j. dům mající přízemí a jedno patro |
kardiopatie | [-ty-], -e ž. med. srdeční nemoc |
Kleopatra | , -y ž. osobní jm. ženské: egyptská královna K. |
kopati | ned. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej, přech. přít. -aje) 1. (~; co) údery motyky ap. zkypřovat vrchní vrst… |
logopatie | [-ty-], -e ž. (z řec. zákl.) med. porucha řeči |
lopata | , -y ž. 1. ruční nářadí skládající se z ploché deskovité části (listu) a z násady, určené k nabírání… |
lopatáč | , -e m. mysl. dospělý daněk n. los s parohy lopatovitě rozšířenými; lopatář 2 |
lopatárna | , -y ž. (2. mn. -ren) výrobna lopat |
lopatář | , -e m. 1. kdo zhotovuje lopaty 2. mysl. lopatáč |
lopatice | , -e ž. loď. deska na boku menších plachetnic, která zvyšuje jejich stabilitu |
lopatka | , -y ž. (2. mn. -tek) 1. malá lopata: l. na uhlí, na smetí, na mouku 2. věc lopatce podobná, připomí… |
lopatkovitý | příd. připomínající tvarem lopatku, podobající se lopatce: l-é parohy; → přísl. lopatkovitě: l. rozš… |
lopatkový | příd. k lopatka: l-á kola parníku; l-é kolo turbíny; l-é vodní kolo s volnými lopatkami; anat. l-é s… |
lopatovitý | příd. připomínající tvarem lopatu, podobající se lopatě: l-é ruce; → přísl. lopatovitě: l. rozšířený |
lopatový | příd. k lopata: tech. l-é rýpadlo s rýpací nádobou na pohyblivém rameni; l. nakládač s pohyblivou ná… |
měkkopatrový | příd. jaz. řidč. m-é souhlásky zadopatrové |
mnohopatrový | , mnoha- příd.: m. dům |
nakopati | dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) 1. (co, při důrazu na množství čeho) kopáním ze země dobýt: n. uhlí,… |
naopatrovat se | dok. i ned. (koho, 2. p.) mnoho se nastarat, napečovat o někoho (v. na- II): starší bratr se souroze… |
naslopat se | dok. nář. napít se (Mrš., Preis. aj.) |
nedopatření | , -í s. drobná chyba; přehlédnutí, opominutí, omyl: stalo se to n-m; je to jen n.; práv. dř. jeden s… |
neopatrník | , -a m. (6. mn. -cích) expr. neopatrný člověk: n. zavinil požár svou nedbalostí |
neopatrnost | , -i ž. 1. nedostatek opatrnosti: n. chodců při přecházení; srážka aut zaviněná n-í; z n-i způsobit … |
neopatrný | příd. nedbající opatrnosti: n. chodec; n. motocyklista; n-m pohybem shodit vázu se stolu; n-é zacház… |
neuropat | , -a m. kdo trpí neuropatií; neuropatie [-ty-], -e ž. med. nervová choroba blíže neurčená; neuropati… |
neuropatologie | , -e ž. med. nauka o chorobných pochodech a změnách nervstva; neuropatologický příd. |
odkopati | dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) 1. (co) kopáním motykou n. pod. nástrojem odstranit, ubrat, přemísti… |
okopati | dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) (co) 1. kopáním zkypřit půdu okolo něčeho (něj. plodiny, rostliny): |
opat | , -a m. (1. mn. -ové, -i) (z germ. driv. aram.) círk. představený mužského kláštera |
opatek | , -tku m. (6. mn. -tcích) 1. část obuvi kolem paty: o. dře patu 2. řidč. podpatek: gumový, kožený o.… |
opatera | , -y ž. (zast. a sloven.) opatrování, péče: dal na rok pod o-u nejmladšího synka (Něm.) |
opatkový | příd. k opatek: o-á lepenka |
opatovat | ned. hovor. zastávat úřad opata, být opatem: za opatování opata Božetěcha |
opatrnický | příd. hanl. k opatrník; úzkostlivě n. vypočítavě opatrný: o. politik; o-á rezervovanost; o. program;… |
opatrnictví | , -í s. hanl. opatrnickost: kompromisní o.; o. a chytráctví |
opatrník | , -a m. (6. mn. -cích) (*opatrnice, -e ž., Vanč.) zprav. hanl. úzkostlivě n. vypočítavě opatrný člov… |
opatrnost | , -i ž. 1. vlastnost toho, kdo je opatrný: přes všechnu o. se stalo neštěstí; z o-i mlčel; nedbat o-… |
opatrnostní | příd. řidč. k opatrnost: o. opatření z opatrnosti; o. zásady opatrnosti |
opatrňoučký | příd. expr. velmi opatrný: o-é kroky; o-é cvaknutí klíče (Čap.-Ch.); → přísl. opatrňoučce: o. přisto… |
opatrný | příd. dávající n. projevující dobrý pozor na možné nebezpečí, vyhýbající se mu, jednající n. konaný … |
opatrovanec | , -nce m. (opatrovanka, -y ž.) poněk. zast. kdo je v opatrování; ošetřovanec, chráněnec, svěřenec: n… |
opatrovatel | , -e m. (opatrovatelka, -y ž.) poněk. zast. kdo někoho n. něco opatruje: o-ka nemocného otce ošetřov… |
opatrovati | ned. 1. (koho, co) starat se (o koho, co), pečovat (o koho, co), bdít (nad kým, čím), dohlížet, dozí… |
†opatrovkyně | , -ě ž. (2. mn. -yň, -yní) opatrovnice (Jir.) |
opatrovna | , -y ž. (2. mn. -ven) poněk. zast. 1. mateřská škola: odvést dítě do o-y 2. ústav pro osoby potřebuj… |
†opatrovní | příd. souvisící s opatrováním: o. služba (Čas) opatrovnická; o. škola opatrovna |
opatrovnický | příd. k opatrovník: o. úkol; práv. o. soud (dř.) příslušný pro věci opatrovnictví |
opatrovnictví | , -í s. činnost, postavení opatrovníka: o. majetku; práv. instituce opatrovníka, kuratela |
opatrovník | , -a m. (6. mn. -cích) (opatrovnice, -e ž.) kdo někoho n. něco opatruje: o. bláznů, nemocných; o. še… |
opatření | , -í s. 1. postup v něj. jednání; zařízení, ustanovení: mimořádná, nouzová o.; rázné o.; bezpečnostn… |
opatřiti | dok. (3. mn. -í) 1. (komu co, koho; co) postarat se, aby někdo něco, někoho měl, dostal; pořídit, zí… |
opatřovací | příd. sloužící, určený k opatřování: o. náklady; o. ústav zaopatřovací |
opatřovatel | , -e m. (opatřovatelka, -y ž.) kdo něco opatřuje: o. životních potřeb; o. zábavy |
opatřovati | (*opatřívati Ner.) ned. k opatřiti: o. knihy, léčiva; opatřování výživy, surovin; o. nové byty; – o.… |
opatský | příd. círk. k opat; týkající se opatství: o-á berla; o. úřad; – o. chrám; o-é statky |
opatství | , -í s. círk. 1. klášterní společenství s opatem v čele: břevnovské, strahovské o.; o. benediktinské… |
oslopat se | dok. nář. expr. opít se, zpít se (Preis.) |
pedopatolog | , -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) odborník v pedopatologii; pedopatologie, -e ž. med., ped. nauka o tě… |
podkopati | dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) (co) 1. kopáním n. hrabáním odstranit pod něčím zem, udělat podkop: |
podlopatkový | příd. umístěný pod lopatkou (ve význ. 3): anat. p. sval |
pokopati | dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) 1. řidč. (co) kopáním zpracovat, upravit: p. záhony 2. řidč. něj. do… |
polopatro | , -a s. poněk. zast. zvýšené přízemí; mezipatro, mezanin |
polopatismus | [-tyz-], -mu m. publ. expr. způsob sdělování něčeho, přesvědčování "po lopatě", tj. nadmíru primitiv… |
popatlat | dok. ob. expr. (co) pomazat, pošpinit: p. ubrus; přen. nic se mu nedaří, všechno musí p. pokazit |
popatření | , -í s. kniž. a zast. pohled: hrozné bylo p. na člověka, jenž tu klečel (Vrchl.); přátelské p. (Hol.… |
popatřiti | dok. (3. mn. -í, rozk. -patř, -patři) kniž. a zast. (kam) pohlédnout, po dívat se: popatřte kolem se… |
*popatřovati | ned. k popatřiti (Hol.) |
prokopati | dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -pej) (co) 1. kopáním vyhloubit do něčeho díru: p. násep, stráň 2. kopání… |
protiopatření | , -í s. zprav. publ. odvetné opatření: hospodářská, vojenská p. |
předopatrový | příd. k přední patro; jaz. artikulovaný na předním (tvrdém) patře: p-á hláska přední, palatální, pal… |
překopati | dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) (co) 1. znovu zkopat, rozkopat: p. zahradu; p. a prohledat trosky do… |
přeopatrný | příd. velmi, nadmíru opatrný: p-á hospodyně; → přísl. přeopatrně: jednat p. |
přikopati | dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) (co) 1. kopáním přihrnout: p. zem ke stromku 2. ještě více nakopat: |
psychopat | , -a m. (1. mn. -i, -ové) (psychopatka, -y ž.) kdo trpí psychopatií; psychopatie [-ty-], -e ž. (*-pa… |
psychopatolog | , -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) odborník v psychopatologii; psychopatologie, -e ž. med. nauka o příč… |
rozkopati | dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) (co) 1. kopáním (ve význ. 1 a 3) rozdrobit, rozhrabat, rozbořit ap.:… |
skopati | dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) 1. (co) kopáním motykou n. pod. nástrojem snížit n. zarovnat: s. bře… |
slopat | ned. nář. (~; co) nemírně pít: (kdoví jestli) v hospodě neslope (A. Mrš.); slope kořalu (F. V. Jeř.)… |
středopatrový | příd. k střední patro |
širokopatní | příd. žel. mající patu širší než hlavu: š. kolejnice |
tvrdopatrový | příd. jaz. řidč. t-é souhlásky předopatrové |
ukopati | dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) 1. řidč. (co; čeho) kopáním oddělit: u. (země) kousek po kousku (Jah… |
vkopati | dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) 1. řidč. (co) vpravit do země uvolněné kopáním (ve význ. 1): sloupy … |
vykopati | dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) 1. (co) ke kopati 1; kopáním (motykou ap.) vyhloubit: v. příkop, stu… |
vyslopat | (Pitt., Sek.), vyslopnout (A. Mrš.) dok. nář. (co) vypít |
zadopatrový | příd. k zadní patro; jaz. artikulovaný na zadním (měkkém) patře: z-á hláska zadní, velární, velára (… |
zakopati | dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) 1. (co) zakrýt něco uloženého do vykopané prohlubně: z. poklad, pení… |
*zaopatřenec | , -nce m. chovanec v zaopatřovacím ústavě (Lum.) |
zaopatření | , -í s. 1. hmotné zajištění: hledat z. ve výhodném sňatku; obětovat svému přesvědčení skvělé z.; prá… |
zaopatřený | příd. takový, kt. byl zaopatřen (ve význ. 5): má ještě nezaopatřené děti o kt. se musí starat; v. té… |
zaopatřiti | dok. (3. mn. -í) 1. (co, koho komu; co) opatřit 1, obstarat 2: z. někomu peníze, byt; sliboval, že m… |
zaopatřovací | příd. sloužící, určený k zaopatřování: ústavy vychovávací a z. (dř.); z. plat (dř.); jiného významu … |
*zaopatřovatel | , -e m. kdo něco zaopatřuje: z. nejpotřebnějších věcí (Něm.); z. míst (Právo l.) |
zaopatřovati | ned. k zaopatřiti 1, 2, 5; opatřovat: z. někomu zaměstnání; z. si knihy; prací si z. peníze; – poněk… |
zcopatělý | příd. řidč. hanl. takový, kt. zcopatěl, zpátečnický, zaostalý, copařský 2: náš cíl nemá nic společné… |
zcopatět | dok. (3. mn. -ějí) řidč. hanl. stát se copařským (ve význ. 2), zpátečnickým; zaostat |
zkopati | dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) 1. (co) kopáním motykou n. podobným nástrojem zpracovat, zkypřit, up… |
zoopatologie | , -e ž. patologie zabývající se živočichy; živočišná patologie |
zopatrněti | [s-o- i zo-] dok. (3. mn. -ějí) poněk. kniž. stát se opatrným, opatrnějším: z. životními zkušenostmi… |