opraviti dok. (3. mn. -í) 1. (co) uvést něco poškozeného do dobrého stavu; spravit, obnovit: o. střechu, auto, přijímač; stará opravená loďka; o. zámek dveří; dát si o. chrup, plnicí pero, roztrhanou košili 2. (co) uvést něco nesprávného na pravou míru, zvl. odstraněním toho, co je vadné, chybné; (koho, 4. p.) vytknout něčí chybu; uvést správné tvrzení n. znění (zprav. při mluveném projevu): o. svůj omyl; o. chyby ve výpočtech; o. zprávu v novinách; – mluvil celkem dobře francouzsky, jen dvakrát jsem ho musel o.; přeřekl se, ale hned se opravil; zmýlil se, ale nikdo ho neopravil; o. křivdu napravit 3. (co) provést na něčem změny k lepšímu; upravit, zlepšit, vylepšit: o. nějakou drobnost na šatech; o. text podle rukopisu; o. své mínění o něčem zkorigovat; o. svůj rohovnický styl zdokonalit; zast. o. boj (Pal.) rozhodnout ve prospěch prohrávající strany 4. (co) označit v něčem chyby (zprav. v něčem psaném n. tištěném); zkorigovat: o. diktát; o. sloupcovou, lomenou sazbu †5. (co) provést opravu něj. veřejného zřízení, reformovat: o. víru; aby celé císařství konstitučně opraveno bylo (Havl.) ○ předp. do-, po-, při-; ned. opravovati