orgán, -u m. (6. j. -u) (z řec.) 1. část živočišného n. rostlinného těla mající urč. funkci; ústrojí: ucho, o. sluchu; o. zrakový, chuťový; nemoci kloubů a jiných o-ů pohybu; tuberkulóza různých tělesných o-ů; biol., bot. ústroj: o. asimilace, výživy 2. hlasové ústrojí, hlasový fond; hlas: zpěvák s nádherným o-em; vydatný o. 3. prostředek k projevení vůle, názorů, zvl. časopis: jazyk jako o. dorozumění; Rudé právo, o. ústředního výboru KSČ; literární a kritické o-y let devadesátých 4. (čast. mn. orgány) instituce, sbor, korporace, které přísluší péče o něco, řízení ap. něčeho z něčího pověření: státní, plánovací, poradní, zastupitelské, ústřední, stranické, odborové o-y 5. odb. (slang. též -a m., 1. mn. -ové) osoba pověřená výkonnou mocí: výkonný, bezpečnostní, kontrolní, dozorčí o.; dopravní, týlový, zásobovací o.; expr. zdrob. *orgánek, -nku m. (Čap.-Ch.); orgánový příd.: o-á patologie, fyziologie; psych. o-é pocity kterými si uvědomujeme svůj tělesný stav (hlad, rovnováhu ap.), organické; v. též orgány