osoba, -y ž. 1. lidský jedinec (bez rozdílu pohlaví): seznam osob; večeře pro šest osob; hala pro tři tisíce osob lidí; darebák a zloděj v jedné o-ě; zast. ob. nějaká ženská o. (Jir.) žena 2. ob., často hanl. v oslovení; člověk (mužský; ženská): nemluvte o tom, bláhová o-o!; co si to dovolujete, vy o-o jedna! 3. (zejm. v úř. slohu) jednotlivec jako nositel urč. postavení, práv, povinností, vykonavatel urč. funkce ap. (zprav. ve spojení s určujícím příd. jm.): úřední o. představitel úřední moci; vojenské o-y vojáci; civilní o-y civilisté; duchovní o. kněz; práv. fyzická o.; právnická o.; třetí o. 4. jedinec v souhrnu svých vlastností; zast. fyzická podstata jedince: studovat o-u Kollárovu; útok proti jeho o-ě; jednat za svou o-u; – zast. synové jeho o-y královy se zmocnili (Pal.) 5. postava (v literárním díle): o-y dramatu; hlavní o. románu 6. náb. božská o. (v křesťanské věrouce) první božská o. Bůh Otec; druhá božská o. Bůh Syn; třetí božská o. Bůh Duch svatý 7. jaz. mluvnická o. gramatická kategorie rozlišující mluvčího (1. osoba), posluchače (2. osoba) a toho n. to, o kom n. o čem se mluví (3. osoba); tvar tuto kategorii vyjadřující; zdrob. zprav. expr. osůbka, řidč. osobička, -y ž.: pohyblivá, hubená o.; osobnosti a o-ičky bezvýznamní lidé; roztomilá, půvabná osůbka (zprav. o mladé ženě)